Historie obce Tupesy
Nejstarší doložená zmínka o obci Tupesy je z r. 1273, kdy král Přemysl Otakar II zabavené (zkonfiskované) vesnice rytíře Svatomíra z Němčic, a to vesnice Němčice, Vlhlavy, Chrášťany a Tupesy, směnil s klášterem ve Vyšším Brodě za vesnice Rožnov, Plav, Malče a Záboří. V roce 1292 však král Václav II, syn Přemysla Otakara II, vrátil tyto vesnice opět potomkům rytíře Svatomíra z Němčic, a to darovací listinou kostela ve Strýčicích z roku 1292. Český překlad darovací Listiny kostela ve Strýčicích Krále Václava II. byl darován klášteru ve Vyšším Brodě z roku 1292.
Obsah Listiny zněl: "My z boží milosti Král Čech, vévoda Krakovský a Sandoměřský jakož i markrabě Moravský tímto Listem chceme, aby se dozvědělo jak současníci tak i budoucí, že šťastní paměti pan Otakar vznešený Král Čech, náš nejdražší otec přijal tržní obec Stradonice (Rožnov) u našeho města Budějovic, jakož i ves Plavo, Malče a Záboří, patřící Klášteru ve Vyším Brodě a připojil je k řečenému městu. Za tyto vsi, dal řečený náš otec uvedenému klášteru výměnou vsi Němčice, Vlhlavy, Tupesy a Chrášťany, které kdysi patřily rytíři Svatomíru z Němčic. Ale když dědicové řečeného rytíře nám věrohodně prokázali, že uvedené vesnice Němčice, Vhlavy, Tupesy a Chrášťany jim dle práva patří, uvedli jsme je opět v jejich državu. Chtějíci také uvedený klášter uchovati v souvislosti s teouto změnou beze škod vrátili jsme řečenému klášteru za vsi Stradonice, Plav, Malče a Záboří směnou tak, aby opati téhož kláštera ve Vyším Brodě věčně drželi naše vsi řečené Strýčice spadacím k tamnímu kostelu dále vsi Bory, Záboří, Radice, Holašovice, Všemily, Dobšice a Lipanovice, část Chrášťanského lesa k hraničím kláštera ve Svaté Koruny, Jindřicha z Rožmberka a Jana z Michalovic s lukami a pastvinami i poli a všemi rozumnými právy."
"Dáno v Praze rukou prostonáře našeho kanovníka kostelů pražského, vratislavského a vyšehradského dne 1. června l. p. 1292."
Ves Tupesy, jakou součást Vlhlavského majetku potomků rytíře Svatomíra z Němčic měla mnoho majitelů. Ve 14. století přešlo vlastnictví Tupes na potomky Onšíka z Vhlav. Bratři Oněš a Mikoláš z Vlhlav v roce 1382 založili nadaci pro kostel ve Strýčicích (kostel v Němčicích ještě nebyl postaven). Po smrti Oněšově roku 1389 obhájili dědictví Jan řečený Hrůza z Dubice nebo také Dubíčka a Přech z Čestic, které Oněš přijal za společníky. Později došlo ke sporu o dědictví Vlhlavského majetku mezi Václavem Hrůzou z Telčic a Janem Koňatou z Olešice, který roku 1456 spor vyhrál. Jeho syn Přibík prodal roku 1492 vlhlavský statek a také vesnice, včetně Tupesy, Petru Kořensskému z Těnšova (náhrobky tohoto rodu se nacházejí v kostele v Němčicích, který byl v této době postaven). Kořenští měli v erbu kohouta, který zůstal v obecním znaku dodnes. Vnuci Petr Kořenského Jiřík, Kryštof, Adam a Jáchym prodali roku 1548 vlhlavský statek a vsi, i Tupesy, Janu Malovci z Malovic. Po bitvé na Bílé Hoře byl jeho synům Janu, Jetřichu a Václavovi majetek zabaven pro účast na stavovském povstání. Tento majetek, včetně vesnice Tupesy, připadl k hlubockému panství.
Od této doby byla vesnice Tupesy spojena s tvrzí Suchá. Nejstarší zmínka o tvrzi Suchá je z roku 1332, kdy jí král Jan Lucemburský daroval svým sokolníkům. Z této tvrze vyšel rod Robenhauptů. V majetjku tohoto rodu byla Suchá až do počátku 16. století. Kašpar Robenhaupt prodal pak Suchou Chvalu Kunášovi z Machovic, z tvrze Machovice u Čejkovic. Po roce 1556 zdědila Suchou dcera Mariana, který byla provdána za Albrechta Šice z Drahonic. Jejich dcera Eliška po vypálení tvrze Dampierovými vojáky v roce 1634 Suchou prodala Baltazaru Maradasovi, majiteli Hluboké. Ten na spáleništi vystavěl nový dvůr a připojil také k němu vesnici Tupesy z vlhlavského majetku, který v té době byl také v majetku hlubockého panství.
"zpracováno z kroniky obce Radošovice a hasičské kroniky sboru dobrovolných hasičů Tupesy"
Kaple na Nebezvetí Panny Marie na návsi v Tupesích v současné podobě